Nestyďte se kopírovat! ANEB kopírování základ umění
Kopírovat že je zapovězené? Ostudné? A že to profíci nedělají? Ale kdeže! Dneska vás přesvědčím, že kopírování je pro nás umělce nejenom přínosné, ale že v dějinách umění hrálo občas fakt velkou roli.
Co v tomto článku nakousnu:
- co je kopírování a plagiátorství (na rozdíl od inspirace)
- kopírování v očích společnosti
- role kopírování v životě začínajícího umělce
- konkrétní příklady kopírování v dějinách umění
- tipy a doporučení na závěr
Co je kopírování - plagiátorství - inspirace
Asi všichni cítíme rozdíl mezi těmito pojmy, ale pro jistotu si je vysvětlíme na konkrétním příkladu v umění.
Když vezmu cizí obraz a začnu ho vydávat za svůj, je to krádež, je to plagiátorství. Mluvíme o něm hlavně v souvislosti s textem (pokud jste psali diplomku, tak víte, že jste všechny převzaté výroky museli řádně ocitovat).
Když převezmu z cizího obrazu kompozici, myšlenku, barevnou paletu, motivy i techniku a namaluju ho znova, je to kopírování. Autor původního obrazu má autorské právo, které já jsem porušila.
Když mě cizí obraz pouze inspiruje, znamená to, že mě při pohledu na něj (jeho téma, kompozici, barvy, sdělení) napadne něco zcela nového. Nebo aspoň částečně nového - inspiruju se komponenty obrazu, ale dotvořím je, něco k nim přidám nebo uberu, prostě posunu původní obraz někam dál. Do něčeho, co je čistě mé. To je inspirace.
Kopírování v očích společnosti
Je SAMOZŘEJMĚ zcela neodpustitelné, pokud jste si byť jen jednou nakreslili obrázek podle předlohy!!! Styďte se, vy jedni amatéři!!! (Dodejte k tomuto rozhořčení afektovaný podtón sarkasmu.)
Kopírují všichni a kdo ne, ten lže.
Všichni jsou nesmírně překvapení a zděšení, když se na někoho provalí, že se něčím "až příliš" inspiroval. Málokdo si ale uvědomuje, že kopírování (chcete-li nápodoba) je pro člověka stěžejní zdroj učení už od prvních dnů života. Když se učíme první slova, napodobujeme to, co s pusou dělají dospělí. Když se v páté třídě učíme taneční kroky na vystoupení, opakujeme pohyby učitele apod.
Takže s kopírováním toho, co nám pomáhá naučit se žít v naší společnosti, nikdo nemá problém. Ale jakmile zabrousíme do oblasti estetična, umění (tedy toho, co není "životně důležité"), narazí kosa na kámen.
Co se týče umění, plagiátorství je odporná věc a byla bych ráda, kdyby k němu vůbec nedocházelo. Jednak je nečestné, jednak i právně postižitelné a plagiátorovi to může pěkně vybílit peněženku, pokud ho autor zažaluje.
Kopírování v komorním měřítku podle mě není tak závažné, ale publikum ho přijímá jen velmi nelibě. Třeba když dá začínající kreslíř na socky obrázek, který obkreslil z Pinterestu, je u většiny lidí v nemilosti. Já bych ale nebyla tak skeptická.
Kopírování v životě začínajícího umělce
Už jsme si řekli, že nápodoba je jedním ze základních způsobů učení. A jak myslíte, že se učí kreslit a malovat začínající umělci? Ne jinak, než právě nápodobou. Vždyť celé výtvarné umění od pravěku po Moneta je jeden velký pokus o napodobení světa kolem nás!
Učení nápodobou vidím v následujících oblastech:
- ANATOMIE - jak jinak se ji naučit, než ji "odkoukat"? Ať už sedíme v ateliéru na kurzu anatomie a kreslíte podle živé nahé modelky, nebo sedíme doma s notýskem a obkreslujete svalové skupiny z příručky anatomie, pořád se učíte tím, že kopírujete to, co vidíte.
- TECHNIKY - když se chcete naučit novou techniku (třeba olejomalbu, malbu suchým pastelem, sítotisk) - nejlepší cestou je si techniku nacvičit podle někoho zkušenějšího. Prostě si ji prožít na konkrétním příkladu, i když to znamená, ho okopíruju. Vždyť se teprve danou techniku učím, budu tvořit vlastní díla tehdy, až ji budu ovládat. Nejsnazší a nejlevnější cestu představují tutoriály na YouTube, ale na prezenčních workshopem se také většinou maluje konkrétní motiv, na němž si techniku nacvičíte.
- POSTUPY - okopírovat můžete i postup, jakým bylo dané dílo vytvořeno. Mluvím o materiálech a technice. Třeba když ovládám olejomalbu, ale nejsem si jistá, jak namalovat lví hřívu - můžu omrknout postup, jakým ji namaloval někdo jiný (zase na YouTube).
- ZUŠky - prošla jsem přípravou na ZUŠ a opravdu příšerně mě nebavilo pořád jen kreslit zátiší. Prostě kopírujete to, co máte před sebou. O tom je skoro celá ZUŠka (čest výjimkám).
Někde jsem četla názor, že v umění už nikdy nemáte šanci přijít s něčím novým - vždycky budete jen kopírovat a přetvářet to, co už někdo udělal před vámi. Ostatně na toto téma je super knížka Kraď jako umělec. Doporučuju.
Pojďme se teď ohlédnout do historie na umělce, kteří "kradli", a vůbec se za to nestyděli.
Konkrétní příklady kopírování v dějinách umění
Vezměme to pěkně chronologicky. Už jsem poznamenala, že 97 % umění je vlastně snahou napodobit okolní svět (zbylé 3 % jsou abstraktní umění). Teď vám chci ukázat případy opravdového, nefalšovaného kopírování - to znamená, že umělec od jiného umělce ukradl námět, techniku i provedení díla. Nebo se aspoň velmi inspiroval.
1. UMĚLECKÉ PŘÍRUČKY v renesanci
Už v renesanci vznikaly první příručky, podle kterých se umělci učili kreslit lidskou anatomii v perspektivě (hlavu, oči, nohy atd.) či tropická zvířata, která neměli šanci fyzicky vidět (lva, zebru, kivi atd.). Pokud chtěl malíř do svého díla zakomponovat třeba tygra, ale v životě ho neviděl, jednoduše si mohl vzít jednu z těchto příruček a tygra chloupek po chloupku překreslit.
Příklady ze 16. století:
- Benátský umělec Odoardo Fialleti a jeho anatomická příručka, snad první v historii umění, s příšerně dlouhým názvem (Il vero Modo ed ordine per dissegnar tutte le parti et membra del corpo humano, kdyby vás to zajímalo). Obsahuje 40 leptů. Pokud vás zajímá, jak vypadají, klikněte zde.
- Kniha předloh německého grafika Erharta Schöna Underweisung der Proportion - opět anatomie člověka, prohlédnout si její digitalizovanou verzi můžete zde.
- Příručka zvířat Conrada Gessnera Historia animalium, v níž najdete třeba chameleona, krokodýla a plno druhů ptáků. Omrkněte zde.
2. Římané VERSUS Řekové
Že byli Římané otevřenými plagiátory řeckého umění, ví každý historik. Řeckých originálů se bohužel moc nedochovalo, ale máme plno římských věrných kopií. Díky nim dnes třeba víme, jak vypadá známá socha atleta Diskobola od řeckého sochaře Myróna, protože originál se nedochoval. Stejně je tomu i v případě původní bronzové sochy řeckého autora Polykleita Doryforos, která se ztratila, a známe už jen římskou kopii.
Proč Římané tak kopírovali? Měli řecké umění ve velké úctě a považovali jej za ideál krásy, proto v jeho duchu pokračovali a dále jednotlivé oblasti umění rozvíjeli.
3. SOCHA DAVIDA
Tohohle naháče pozná i sebemenší umělecký neznaboh. Věděli jste ale, že Davidové jsou dva? Jde o tentýž motiv (nápad) a techniku (sochu), ale jiného autora (jednou Donatello, jednou Michelangelo). Jak se Davidové liší a co mají společného, srovnávám na obrázku:
4. Obraz LA GRENOUILLÈRE
Stejný přístav, stejný rok (1869), stejný umělecký směr (impresionismus) a dva kolegové malíři: August Renoir a Claude Monet. V La Grenouillère se setkávala tehdejší pařížská smetánka. Je toto ještě kopírování, vzájemná inspirace, nebo prostý "hec"? Posuďte sami.
5. Obraz OLYMPIA
Tady by o kopírování jít mohlo. Édouard Manet (ne Monet, pozor na to) namaloval provokativní obraz údajné prostitutky, jak se očima zabodává do diváka a přivádí ho do rozpaků, přestože sama rozpaky neprojevuje. Kompozice obrazu až příliš okatě vychází z díla o 325 let staršího než Olympie, a to sice z Urbinské Venuše od Tiziána. Vidíte to tam?
6. KOMIKSOVÁ PLÁTNA Roye Lichtensteina
Dosavadní příklady jsou z doby, kdy autorské právo řešil málokdo. Roy Lichtenstein je příkladem naší moderní doby. Působil v druhé polovině minulého století a dost si zahrával s hranicemi autorského práva, protože na plátna maloval komiksové panely. Proti tomu by se nedalo nic namítnout, kdyby ovšem tyto výjevy doslovně nepřevzal z amerických komiksů, aniž by s jejich autory cokoliv vykomunikoval. A tak namaloval obrazy s kačerem Donaldem, Supermanem a nebránilo mu to v tom vydělat na nich pěkný balík peněz, aniž by byl jejich tvůrcem.
7. a na závěr opět můj favorit VINCENT VAN GOGH
(Ano, nacpu ho do každého článku, protože ho miluju.) Vincent v mnoha svých dopisech bratrovi popisuje, jak chodí do galerií hltat očima obrazy slavných malířů. Jak bere do ruky notes a črtá si je, obkresluje je. Věřil totiž, že nápodobou mistrů se sám jedním stane. A povedlo se, no ne?
TIPY A DOPORUČENÍ na závěr
Když to shrnu:
plagiátorství je nepřípustné a ohavné,
inspirování časté a podněcující
a kopírování akceptovatelné, za určitých podmínek.
- NEBOJTE SE KOPÍROVAT cizí díla, pokud:
- se na nich učíte anatomii,
- se nápodobou učíte jejich techniku,
- si výslednou kopii necháte pro soukromé účely.
- DÁVEJTE POZOR na sdílení svých děl, která:
- jste kompletně okopírovali; doporučuji nezveřejňovat vůbec,
- jste částečně okopírovali; nechlubte se cizím peřím a přiznejte zdroj,
- vás pouze inspirovala; můžete a nemusíte inspiraci přiznat.
- Pokud máte jakékoliv pochybnosti o autorském právu, poraďte se s odborníkem.
Snad se vám článek líbil. Pac a pusu, NiaZaksa
Zdroje obrázků - Wikipedie.
Kresba Supermana: https://artifacts-world.com/product/roy-lichtenstein-superman-large-original-drawing/
Zdroje informací (kromě mých znalostí):
MIKŠ, František. Gombrich: tajemství obrazu a jazyk umění : pozvání k dějinám a teorii umění. 5. rozšířené vydání. Brno: Books & Pipes, 2024. ISBN 978-80-7485-296-1.